VI. Nastal čas přehodnotit zákon o chimérách s podílem lidských buněk?

Možná už brzy budeme schopni vytvářet lidské tkáně a orgány v chimérách s podílem lidských buněk pomocí metody známé jako mezidruhová komplementace blastocyst. Ta spočívá v úpravě genů zvířecího embrya tak, aby se zabránilo růstu specifických orgánů nebo tkání, čímž vznikne tzv. vývojová nika, v níž mohou lidské pluripotentní buňky produkovat funkční lidské orgány nebo tkáně. Tyto lidské pluripotentní kmenové buňky se následně vpraví do embrya, aby se vytvořila chiméra s podílem lidských buněk – tedy tvor skládající se ze směsi lidských a zvířecích buněk.¹ Většina tkání chimérického zvířete by byla tvořena směsí (převážně) zvířecích a (částečně) lidských buněk. Cílový orgán či orgány by však obsahovaly převážně nebo pouze lidské buňky.² 

Mezidruhová komplementace blastocyst již byla k vytvoření orgánů jednoho živočišného druhu v těle jiného použita. V přelomové studii z roku 2010 Kobajaši a spol. vpravili*y pluripotentní kmenové buňky krys do blastocyst myší, které by jinak neuměly vytvořit slinivku břišní, bez níž by krátce po narození uhynuly. Krysí kmenové buňky však tuto vývojovou niku úspěšně zaplnily a v těle kryso-myší chiméry vytvořily funkční slinivku téměř výhradně složenou z krysích buněk.³  Nedávno byla mezidruhová komplementace blastocyst použita k vytvoření myších slinivek v kryso-myších chimérách; tyto slinivky pak byly úspěšně transplantovány do nechimérických myší.⁴ V roce 2017 vědci*vědkyně z výzkumného ústavu Salk Institute for Biological Studies oznámili*y, že vytvořili*y chimérické lidsko-prasečí plody. Tyto chimérické zárodky vznikly vpravením lidských indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPS) do prasečích embryí, která byla následně implantována prasnici a vyvíjela se po dobu 28 dnů. Na konci tohoto procesu byly v mnoha tkáních lidsko-prasečích chimérických plodů nalezeny lidské buňky (i když v malém počtu), což naznačuje, že mezidruhová komplementace blastocyst by se mohla potenciálně využívat k vytváření lidských orgánů ve zvířecích chimérách s podílem lidských buněk.⁵ 

Tyto objevy se setkaly s nadšením, a to z dobrého důvodu. Vytváření lidských orgánů v lidsko-prasečích chimérách by nabídlo nejen nový způsob, jak snížit současný nedostatek orgánů vhodných k transplantaci, ale také by se tím obešla potřeba (a zátěž) celoživotní imunosuprese; buňky iPS by byly získány přímo od samotného pacienta a vytvořily by orgány geneticky shodné s konkrétním příjemcem – tudíž by nevyvolávaly imunitní reakci.⁶ Tyto průlomové poznatky však také znovu vyvolaly dlouhotrvající etické debaty. Stejně jako jiné typy xenotransplantace i mezidruhová komplementace blastocyst přináší otázky týkající se životních podmínek zvířat, jejich práv, alokace zdrojů ve zdravotnictví a potenciálního rizika přenosu nemocí ze zvířat na lidi.⁷ Na rozdíl od jiných forem xenotransplantace nastoluje vytváření lidských orgánů v chimérách s podílem lidských buněk složité otázky týkající se také morálního statusu tvorů, kteří nejsou tvořeni ani pouze zvířecími, ani pouze lidskými buňkami.⁸ 

Je zajímavé, že v mnoha jurisdikcích – včetně těch, které k vytváření chimérických embryí přistupují extrémně restriktivně – se vytváření chimér s podílem lidských buněk vpravením lidských buněk do zvířecích embryí ocitá v mezeře stávající legislativy. Na příkladu australských zákonů si ukážeme, že stávající legislativní rámce výslovně neupravují vytváření chimér s podílem lidských buněk vpravením lidských buněk do zvířecích embryí. Poté vyhodnotíme klíčové etické problémy spojené s vytvářením takových chimér a zamyslíme se nad tím, jak revidovat stávající zákony zabývající se výzkumem chimér. Dále se budeme zabývat otázkou, zda by ochranu před neetickými formami výzkumu mohly zajistit různé typy dohledu nad rámec právních předpisů. Domníváme se totiž, že regulace výzkumu chimér s podílem lidských buněk by zajistila rovnováhu mezi dvěma důležitými cíli: usnadněním realizace přínosného výzkumu a zároveň zabráněním provádění neetických pokusů na chimérických zvířatech, která disponují značným morálním statusem.

PŘÍPADOVÁ STUDIE: AUSTRALSKÁ LEGISLATIVA TÝKAJÍCÍ SE CHIMÉRICKÝCH EMBRYÍ

V Austrálii je vytváření chimér s podílem lidských buněk regulováno zákonem o zákazu klonování lidských buněk za účelem reprodukce (PHCR) z roku 2002.⁹ Zákon PHCR zakazuje jak vytváření chimérických embryí, tak vývoj hybridního embrya déle než 14 dnů. Zdálo by se, že to vylučuje jakékoli pokusy s mezidruhovou komplementací blastocyst, natož pak vytváření lidských orgánů v živě narozených chimérách s podílem lidských buněk. Zajímavé však je, že chiméry s podílem lidských buněk vytvořené vpravením lidských kmenových buněk do zvířecích embryí nespadají pod definice chimérických a hybridních embryí uvedené v zákoně PHCR.
Zákon PHCR totiž definuje chimérické embryo jako lidské embryo, do něhož byla vpravena buňka nebo jakákoliv část zvířecí buňky‘.¹⁰ Lidsko-prasečí chiméry, které nedávno vytvořil tým institutu Salk, definici chimérického embrya podle zákona PHCR nesplňují, protože v tomto případě byly lidské kmenové buňky přidány do zvířecích embryí, nikoli naopak. Dále zákon PHCR vymezuje hybridní embryo jako embryo, které vzniklo oplozením lidského vajíčka zvířecí spermií, oplozením zvířecího vajíčka lidskou spermií nebo přenosem jader mezi zvířecím a lidským vajíčkem.¹¹ Hybridní embrya se však liší od chimérických embryí, která nelze vytvořit žádným z těchto způsobů. Na rozdíl od chimér s podílem lidských buněk by každá buňka hybridního embrya obsahovala směs lidské a zvířecí DNA. Naproti tomu chimérická embrya s podílem lidských buněk obsahují směs pouze zvířecích a pouze lidských buněk.
Ačkoli zákon PHCR zakazuje vytváření chimérických embryí, problematika vytváření částečných chimérických embryí vpravením lidských kmenových buněk do zvířecích embryí se ocitá v mezeře stávající legislativy. I když je vytvoření lidsko-zvířecí chiméry i umožnění vývoje hybridního embrya déle než 14 dnů trestným činem, teoreticky by bylo možné vytvořit chimérické embryo s lidskými kmenovými buňkami a přivést výsledné zvíře na svět, aniž by byl porušen zákon PHCR. Situace v Austrálii není ojedinělá – i v jiných jurisdikcích platí zákony, které neřeší možnost vytváření chimér vpravením lidských kmenových buněk do mimolidských zvířat. Možná je to z toho důvodu, že tyto zákony byly často navrženy tak, aby řešily spíše otázky týkající se používání lidských embryí ve výzkumu než obecného využití lidských kmenových buněk. Vzhledem k nedávnému vědeckému vývoji je ale poměrně naléhavé důkladně zvážit etické otázky a regulaci výzkumu chimérických embryí s podílem lidských buněk.

ETICKÉ DŮSLEDKY VYTVÁŘENÍ CHIMÉR S PODÍLEM LIDSKÝCH BUNĚK

V nedávném komentáři v časopise Nature Biotechnology byly popsány některé klíčové etické problémy spojené s výzkumem chimér s podílem lidských buněk a dalšími oblastmi experimentů s lidskými mozky nebo člověku podobnými mozky. Patří mezi ně otázky, které (pokud vůbec nějaké) typy výzkumu chimér  mohou neeticky stírat hranice mezi lidmi a zvířaty, a zda  výzkumníci*výzkumnice nebo jiné osoby mají mít možnost chiméry s podílem lidských buněk ‚vlastnit‘, jak zajistit dobré životní podmínky chimér s humanizovanými mozky a zda by se chimérickým zvířatům, u nichž se vyvinuly pokročilé kognitivní schopnosti, mělo dostat zvláštního zacházení, místo toho, aby byla na konci studie utracena.¹² Autoři*autorky nakonec doporučují vypracovat etický rámec, dokud je tato oblast výzkumu v raném stádiu vývoje.¹³ 

Jaké etické námitky můžeme vznést proti výzkumu chimér s podílem lidských buněk? Poté, co tým institutu Salk oznámil vytvoření lidsko-prasečích chimérických plodů, novináři*novinářky se ve svých článcích o daném objevu začali*y zaměřovat zejména na to, že je ‚nepřirozené‘ vytvářet chiméry s podílem lidských buněk, vymezovali*y se proti ‚hraní si na Boha‘, kriticky se zamýšleli*y nad stíráním hranic mezi živočišnými druhy, vyslovovali*y obavy, že nebudou zajištěny dobré životní podmínky zvířat, a nastolovali*y otázky ohledně nejistého morálního statusu živě narozených chimér s podílem lidských buněk zejména v případech, kdy se na vzniku mozku chimérických zvířat podílí i lidské buňky.¹⁴ Tato řada témat do značné míry odráží klíčové body debaty napříč bioetickou literaturou o chimérách s podílem lidských buněk.¹⁵

Některé argumenty proti vytváření lidsko-mimolidských chimér jsou nepřesvědčivé. Vezměme si např. obavy o ‚nepřirozené‘ stírání hranic mezi druhy nebo výhrady k ‚hraní si na Boha‘ v pejorativním smyslu. Podobně nepřirozené jsou však i lékařské intervence, jako používání vakcín a antibiotik, a ‚na Boha si hrajeme‘ kdykoli je vyvíjíme, předepisujeme nebo užíváme. Nařízení nezasahovat do přirozené podstaty přírody nejenže vylučuje výzkum chimér s podílem lidských buněk, ale také trochu nepřesvědčivě vyžaduje, abychom odmítli*y většinu objevů moderní medicíny. V umírněnější verzi námitek o nepřirozenosti nebo ‚hraní si na Boha‘ zaznívá, že nové technologie mohou být nebezpečné, protože kvůli jejich novosti je obtížné předvídat možné negativní důsledky jejich používání.³³ Tato námitka nás však nevybízí, abychom ‚nepřirozené‘ technologie rovnou odmítli*y; doporučuje pouze, abychom zodpovědně předvídali*y a minimalizovali*y možná rizika.

Občas zaslechneme tvrzení, že chiméry s podílem lidských buněk stírají hranice mezi lidskými a mimolidskými zvířaty, a proto jejich vznik nabourává důležité morální přesvědčení: záleží z morálního hlediska na tom, ke kterému živočišnému druhu patříme? Tento argument nadále zastává přesvědčení o pevně dané, přirozené a morálně relevantní hranici mezi druhy, přičemž plný morální status je vyhrazen výhradně lidem.³⁴ Avšak i kdyby vytváření chimér s podílem lidských buněk v tomto ohledu změnilo postoj veřejnosti (a není jednoznačné, zda by k tomu došlo), není jasné, proč je pro nás důležité uchovat si názor, že pro získání plného morálního statusu je nutná a dostačující biologická lidskost. Z filozofického hlediska totiž existují dobré důvody domnívat se, že morální status není dán příslušností k druhu jako takovému, ale jedná se spíše o určitý soubor morálně relevantních schopností, jako je vnímavost, autonomie a sebeuvědomění.³⁵ Toto filozofické tvrzení má důležité praktické důsledky. Možná, že nás mylné přesvědčení o morálním významu druhové příslušnosti dovedlo k tomu, že podceňujeme morální status (přinejmenším některých druhů) mimolidských zvířat. Podceňování morálního statusu zvířat zase mohlo způsobit, že přijímáme hluboce neetické praktiky.³⁶ Proto by bylo dobré, kdyby nás záležitost vzniku chimér s podílem lidských buněk přiměla přehodnotit význam, který v současnosti přikládáme druhové příslušnosti.

Může se stát, že vědci záměrně nebo náhodou vytvoří chiméry schopné produkovat lidské pohlavní buňky. Pak by mohlo existovat určité riziko, že sex mezi chimérickými zvířaty by mohl vést ke vzniku lidského plodu. Padl zajímavý argument, že takové těhotenství by nebylo ze své podstaty neetické, protože je obtížné určit zdroj protiprávnosti, pokud (a) těhotenství nezpůsobí chimérickému zvířeti morálně nepřijatelnou újmu a (b) lidský zárodek se nevyvine za hranici, kdy získá morální status, případně kdy by daný člověk mohl žít dostatečně kvalitní život – při nepravděpodobném scénáři, že by se lidský plod podařilo donosit a porodit.³⁷ Každopádně existují poměrně jednoduchá opatření na ochranu před vznikem lidského plodu, jako je rutinní sterilizace chimérických zvířat, vytváření chimér pouze jednoho pohlaví nebo fyzické oddělení samců a samic.³⁸

Výzkum na téma živě narozených chimérických zvířat vyvolává přinejmenším dva druhy obav o jejich dobré životní podmínky. Za prvé, chimérická zvířata mohou být náchylná k biologickým dysfunkcím, což může vést k jejich velkému utrpení.³⁹ Za druhé, pokud se chiméry s podílem lidských buněk budou používat k výrobě orgánů nebo tkání pro transplantaci, můžeme být nuceni chovat je v podmínkách, které jsou v rozporu s dobrými životními podmínkami zvířat – například budou drženy v izolaci od ostatních jedinců svého druhu.⁴⁰ Před schválením výzkumu živě narozených chimér by rozhodně měly být zohledněny dobré životní podmínky zvířat. Bylo by však obtížné zavrhnout vytváření chimér s podílem lidských buněk kvůli zajištění dobrých životních podmínek zvířat, aniž bychom zároveň neodmítli*y širokou paletu stávajících praktik, kdy při sledování lidských cílů škodíme zvířatům, včetně všeobecně uznávaných forem výzkumu na zvířatech a chovu zvířat na maso. Jistě by bylo možné argumentovat, že bychom měli*y radikálně přehodnotit to, jak zacházíme s mimolidskými zvířaty, a odmítnout celou řadu těchto praktik, ale důsledky tohoto přístupu by dalece překračovaly problematiku výzkumu chimér s podílem lidských buněk.

Nejzávažnějším etickým problémem, který výzkum chimér s podílem lidských buněk nastoluje, je skutečnost, že živě narozené chiméry mají možná větší morální status, než si uvědomujeme, a že s nimi možná zacházíme způsobem, který je vzhledem k tomuto morálnímu statusu neetický. Existuje možnost, že by k vývoji mozku chimérických zvířat mohly být použity i lidské buňky. U chiméry s částečně humanizovaným mozkem by se teoreticky mohla rozvinout širší škála morálně relevantních kognitivních schopností než u jejího nechimérického protějšku (a získala by také vyšší morální status). Pokud by se u chimérického zvířete vyvinul celý soubor kognitivních schopností, které považujeme za dostatečné pro získání plného morálního statusu, mohlo by mít dokonce stejné morální postavení jako běžný dospělý člověk. Zabít chimérické zvíře s plným morálním statusem nebo na něm provádět pokusy bez jeho souhlasu by se morálně rovnalo tomu, kdybychom totéž udělali*y člověku.⁴¹

Lze se domnívat, že alespoň některé druhy chimér s podílem lidských buněk mohou získat morálně relevantní kognitivní schopnosti. Výzkum, při němž byly myším implantovány lidské gliové buňky, ukázal, že chimérické myši vykazují vyšší schopnosti učení, mají lepší paměť a funguje u nich podmiňování strachem.⁴² Ačkoli chimérické prasečí plody vytvořené pomocí blastocystové komplementace týmem v institutu Salk obsahovaly jen velmi malý podíl lidských buněk, není vůbec přitažené za vlasy domnívat se, že při zdokonalení této metody by se mohl významně změnit vývoj mozku chimérických zvířat. Některé oblasti výzkumu chimér – například u neurodegenerativních poruch u lidí – by skutečně vycházely z vytvořených chimérických zvířat s mozkem podobným lidskému.⁴³ Nejistý morální status takových tvorů je zřejmě nejvážnějším etickým problémem, který výzkum chimér s podílem lidských buněk vyvolává.

Nelze popřít, že životní podmínky zvířecích chimér s podílem lidských buněk by do jisté míry byly chráněny stávajícími zákony a předpisy upravujícími výzkum a pokusy na zvířatech. Tato legislativa však nemůže zcela vyřešit obavy související s morálním statusem zvířecích chimér s podílem lidských buněk. Obecně se má za to (a považujeme to za věrohodné), že morální status má několik úrovní. Čím vyšší je úroveň morálního statusu daného jedince, tím větší váhu by z morálního hlediska měly mít jeho zájmy.⁴⁴ Proto je nutné pokusy na zvířatech s vysokým morálním statusem podmínit silnějším odůvodněním než u zvířat s nižším morálním statusem. Všeobecně se ve vztahu k životním podmínkám zvířat nebere v úvahu úroveň jejich morálního statusu.⁴⁵ Předpisy upravující výzkum na zvířatech navíc přikládají jejich dobrým životním podmínkám v poměru k dosažení validních cílů výzkumu spíše malou váhu, a proto (alespoň nepřímo) přiznávají mimolidským zvířatům nízkou úroveň morálního statusu.⁴⁶ Tato necitlivost vůči úrovni morálního statusu je problematická i v případě, kdy se výzkum týká nechimérických zvířat, protože ne všechna zvířata nutně dosahují stejného stupně morálního statusu.⁴⁷ Problém je zvláště naléhavý ve vztahu k chimérám s humanizovaným mozkem, protože tato zvířata by teoreticky mohla dosáhnout úrovně morálního statusu, který dalece přesahuje stupeň obvyklý pro jejich druh, a v extrémních případech by se mohl dokonce blížit morálnímu statusu člověka.

Proto je nutné vytvořit regulační rámec, který by zohledňoval nejen životní podmínky chimér s podílem lidských buněk, ale zabýval se také vyhlídkami na to, aby alespoň některé druhy chimérických zvířat dosáhly vyššího morálního statusu než jejich nechimérické protějšky. V následující kapitole se zamyslíme nad možnými legislativními přístupy k dosažení tohoto cíle.

MOŽNÉ LEGISLATIVNÍ PŘÍSTUPY

Bylo by chybné zacházet s chimérou s podílem lidských buněk, jako by měla nižší morální status, než jaký ve skutečnosti má. Tato forma protiprávního jednání umožňuje legitimní právní zásah. Konkrétním cílem zákonů, které by tomuto měly zamezit, by bylo zabránit újmě způsobené morálně významným subjektům;  nesnažily by se tedy pouze zabránit nemorálnostem bez obětí nebo „volně se šířícímu zlu“. Dokonce i ti*y, kdo odmítají právní moralismus, by asi souhlasili*y s tím, že abychom zabránili*y vzniku morálně neospravedlnitelné újmy, je přípustné použít nástroje vynucení práva.⁴⁸ Je opodstatněným cílem zákonného rámce zajistit, aby se s bytostmi zacházelo v souladu s jejich morálním statusem, alespoň za předpokladu, že tyto zákony nejsou založeny na neodůvodněných nebo pochybných názorech na to, co zakládá vznik morálního statusu.⁴⁹

Vzhledem k tomu, že je v sázce morálka, měl by se zákon konkrétně zabývat možností tvorby chimér s podílem lidských buněk vpravením lidských kmenových buněk do zvířecích embryí (a nikoli pouze možností vpravení zvířecích kmenových buněk do lidských embryí). Otázkou tedy je, jakou podobu by tato legislativa měla mít. Nabízí se alespoň pět základních přístupů, které uvádíme níže v pořadí od nejvíce po nejméně restriktivní. 

První možností je zakázat vytváření jakýchkoli chimér s podílem lidských buněk bez ohledu na to, zda se vpravují zvířecí buňky do lidských embryí nebo naopak. Tento přístup by jednoduše vyřešil veškeré etické problémy spojené s prováděním podobného výzkumu. Znemožnil by však také dosáhnout jakéhokoli přínosu. Druhou možností je povolit vytváření chimérických embryí, ale omezit jejich dobu vývoje, třeba rozšířením současných omezení pro výzkum lidských embryí i na výzkum chimér s podílem lidských buněk. Mohli*y bychom například zakázat vývoj chimérických embryí s podílem lidských buněk déle než 14 dnů, tedy do vzniku primitivního proužku embrya nebo do nástupu vědomí. Morální status takového embrya by nebyl vyšší než morální status lidského embrya ve stejném stádiu vývoje. Analogicky by tedy ti*y, kdo akceptují výzkumy na lidských embryích do určitého stádia (například do 14 dnů vývoje), měli*y schválit i výzkum chimérických embryí s podílem lidských buněk při stejném omezení. Obě tyto regulační možnosti jsou velmi přísné (i když ta druhá méně) a obě by zabránily realizaci mnoha potenciálních přínosných objevů v rámci výzkumu chimér s podílem lidských buněk, jako je například produkce lidských orgánů určených pro transplantace. Postoje, které by neumožnily realizovat tyto objevy, by musely být pečlivě odůvodněny, protože pokud by byl vydán zákaz potenciálně přínosného výzkumu na základě nelegitimních důvodů, způsobilo by to velké etické problémy. Jak tvrdí Savulescu: 

Existuje morální imperativ provádět kvalitní výzkum a zbytečně mu nebránit. Zpozdit o jeden rok vývoj léku, který by vyléčil smrtelnou nemoc, jež ročně zabije sto tisíc lidí, znamená nést odpovědnost za smrt těchto sta tisíc lidí, i když je nikdy neuvidíte.⁵⁰ 

Třetí možností je povolit použití chimérických embryí k vytvoření živě narozených chimér s podílem lidských buněk, pokud lidské buňky významně nepřispívají k tvorbě mozku chimérického zvířete. Toho by se v zásadě dalo dosáhnout pomocí editace genů, která by u chimérického zvířete zabránila vývoji lidské nervové soustavy.⁵¹ Podle volnější verze tohoto regulačního přístupu by bylo blokováno pouze vpravení lidských pluripotentních kmenových buněk do embryí zvířat, jejichž velikost nebo struktura mozku je již podobná lidským, za předpokladu, že morálně relevantní vlastnosti by se objevily pouze u druhů s mozkem, který je již relativně podobný lidskému.⁵² Zabránění vytváření chimér s humanizovaným mozkem by přímo znemožnilo provádět neetické pokusy na chimérách s nejistým stupněm kognitivních funkcí (a tedy nejistým morálním statusem). Zabránění vytváření chimér s podstatně humanizovanými mozky by však vyloučilo některé možné aplikace výzkumu chimér s podílem lidských buněk, včetně jejich využití ke studiu a vývoji nových způsobů léčby neurodegenerativních poruch.

Čtvrtou možností je povolit plný vývoj chimér s humanizovaným mozkem, ale zakázat pokusy až do doby, než bude určen jejich morální status. Tento přístup představuje pravděpodobně ideální rovnováhu mezi zpřístupněním výzkumu chimér a řešením příslušných etických otázek. V praxi by však bylo obtížné tento přístup realizovat. První problém je filozofický. Morální status chimérických zvířat nemůžeme posoudit, dokud nevypracujeme odůvodněný výčet vlastností představujících konkrétní úrovně morálního statusu. Bohužel důvody pro získání morálního statusu jsou i nadále hlavním bodem diskuse na poli morální filozofie. Filozofové*filozofky obhajují nejrůznější charakteristiky, které jej určují, včetně popisu vycházejícího z hodnoty vědomí, racionality, autonomie, sebeuvědomění, empatie a schopnosti jednat v souladu s normativními důvody. Abychom mohli*y určit morální status chimérického zvířete, museli*y bychom se nejprve rozhodnout, který popis morálního statusu použít.

Druhý problém je epistemologický. Jakmile vytvoříme věrohodný výčet vlastností pro získání morálního statusu, budeme muset u chimér s podílem lidských buněk prověřit, zda mají morálně relevantní schopnosti. Tyto schopnosti u nich bude obtížné odhalit, protože s mimolidskými zvířaty si nemůžeme přímo promluvit a závěry odvozené z jejich chování nebo fyziologie přináší mnoho otázek. Přesná podoba tohoto testování bude záviset na tom, jaké vlastnosti považujeme za morálně relevantní. Behaviorální výzkumy by se tedy měly zaměřit na nejrůznější způsoby, jakými mohou chimérická zvířata vykazovat morálně relevantní vlastnosti, včetně hodnocení rozličných forem jejich fungování v konkrétním sociálním uspořádání; pokud chimérické zvíře v jednom testu nevykazuje druhově atypické schopnosti, nemělo by to být považováno za přesvědčivý důkaz toho, že mu morálně relevantní vlastnosti zcela chybí. Protože ublížit chimérickému zvířeti s plným morálním statusem by bylo skutečně neetické, měli*y bychom existenci morálního statusu raději přeceňovat než podceňovat. Vzhledem k tomu, že jde o morálku, je nutné s chimérami s podílem lidských buněk zacházet, jako by disponovaly tou nejvyšší úrovní morálního statusu, kterou by skutečně mohly mít.⁵³ 

Poslední možností je ponechat vytváření chimér s podílem lidských buněk vpravením lidských buněk do zvířecích embryí mimo oblast působnosti stávajících právních předpisů. Někdy zaznívá argument, že stávající legislativní mezera by měla být zachována, aby bylo možné provádět hodnotné formy výzkumu chimér v jurisdikcích s jinak přísnými zákony o lidských/zvířecích hybridech a chimérách.⁵⁴ Ponecháme-li*y tuto mezeru v zákoně, můžeme však znemožnit prevenci vysoce neetických praktik, jako jsou škodlivé pokusy na živě narozených chimérách s kognitivními schopnostmi podobnými lidským. Tuto legislativní mezeru bychom měli*y umožnit pouze tehdy, pokud by nám stejně dobře posloužily alternativní formy dohledu – což je možnost, kterou se zabýváme v následující části tohoto článku.

Celkově vzato se domnívám, že třetí a čtvrtý přístup je nejslibnější. Oba by umožnily vytvářet živě narozené lidsko-mimolidské primární chiméry (s příslušným vědeckým přínosem), které by byly zároveň chráněny před nejnaléhavějšími etickými problémy. Třetí možnost by lépe řešila obavy týkající se ‚morálně humanizovaných‘ chimér, ale také by vyloučila veškerý výzkum chimér s podstatně humanizovaným mozkem – včetně případů, kdy tyto chiméry nezískaly žádné kognitivní schopnosti, které by mohly věrohodně zvýšit jejich morální status. Čtvrtá možnost je asi ideální, protože by blokovala pouze ty formy výzkumu, které představují neetické pokusy s živě narozenými chimérami. Abychom však mohli*y tento přístup uplatnit, museli*y bychom nejprve vypracovat odůvodněný popis morálního statusu a zjistit, jak jej aplikovat. Tento přístup by tedy vyžadoval vyřešení náročných filozofických otázek ohledně toho, jaké vlastnosti zakládají morální status a jak je lze identifikovat u částečně lidských chimérických zvířat.⁵⁵ Bylo by také nutné stanovit, jak se vypořádat s případy, u nichž si nebudeme morálním statusem jisti; jak bylo uvedeno výše, domníváme se, že je lepší se spíše přiklonit na stranu přeceňování než podceňování morálního statusu.

ALTERNATIVNÍ FORMY DOHLEDU

Dosud jsme se zaměřovali*y na problémy týkající se morálního statusu chimérických zvířat z hlediska legislativního řešení. Je tomu tak proto, že vytváření chimérických embryí s podílem lidských buněk je v Austrálii i jinde již předmětem zákonné úpravy. Skutečnost, že tyto zákony platí pouze v případě, že je embryo vytvořeno přidáním zvířecích buněk do lidského embrya, je zvláštností, která zřejmě částečně odráží nedostatek vědecké prozíravosti v době, kdy byly tyto zákony navrhovány. Nejsnadnějším způsobem, jak tuto zvláštnost vyřešit, je revidovat legislativu tak, aby se zabývala také jedinečnými etickými problémy souvisejícími s vytvářením chimér s podílem lidských buněk vpravením lidských buněk do zvířecích embryí.

To však není jediný možný přístup. Stejného cíle by potenciálně mohly dosáhnout i jiné regulační mechanismy. Například vládní instituce, které financují vědecký výzkum, mohou zakázat podporu určitých kategorií výzkumu chimér. V některých jurisdikcích tento přístup účinně brání jakémukoli výzkumu chimér, pokud není v souladu s pokyny financujících institucí, a to i v případě, že by takový výzkum byl podle příslušných právních předpisů povolen.⁵⁶ Ačkoli tato omezení mohou být účinná, jejich síla není absolutní. Je pozoruhodné, že lidsko-prasečí chimérické plody nedávno vytvořené v institutu Salk byly z velké části financovány soukromými nadacemi, a tak mohl výzkum pokračovat navzdory moratoriu Státního zdravotního ústavu na financování výzkumu částečně lidských chimér.⁵⁷

Další možností je spoléhat na kontrolní výbory, které by schvalovaly nebo zamítaly konkrétní výzkumné projekty zabývající se vytvářením částečně lidských chimér s potenciálně humanizovaným mozkem.⁵⁸ Tento dohledový proces by mohl probíhat na různých úrovních, od celostátního přezkumu až po místní institucionální kontrolu.⁵⁹ Ať už je zvolen jakýkoli model, je důležité, aby vědci*vědkyně, bioetici*bioetičky a další odborníci*odbornice předem vypracovali*y morální rámec pro výzkum chimér s podílem lidských buněk – jinak hrozí, že když se kontrolní výbory setkají s žádostmi o konkrétní projekty, budou nuceny vynášet reaktivní, unáhlené soudy.

Mezinárodní společnost pro výzkum kmenových buněk (ISSCR) již navrhla soubor etických norem pro studie chimér s podílem lidských buněk, které mají pomoci při jednání etických komisí. Tento dokument vysvětluje, jak lze stávající zásady dobrých životních podmínek zvířat aplikovat na konkrétní problémy, které přináší tento výzkum. Pokyny ISSCR mimo jiné zdůrazňují možnost, že chimérická zvířata s humanizovaným mozkem mohou mít jiné potřeby v oblasti životních podmínek než jejich nechimérické protějšky. Naznačují také, že by bylo vhodné prověřovat odchylky od norem typických pro daný druh, které mohou být relevantní pro příznivé životní podmínky chimérických zvířat. Dále tvrdí, že výzkum s významným potenciálem vytvořit humanizovanou kognici nebo vědomí by měl být podroben obzvláště přísné kontrole, aby byla zajištěna etická ochrana zvířecích subjektů tohoto výzkumu.⁶⁰ Tyto zásady se zaměřují na respektování životních podmínek zvířat v této nové oblasti vědeckého výzkumu.⁶¹ 

Ačkoli jsou tato doporučení užitečná, neodpovídají na některé zásadní otázky. Normy ISSCR mají etickým komisím pomoci uplatňovat stávající zásady dobrých životních podmínek zvířat na chiméry s podílem lidských buněk. Výslovně neberou v potaz to, jak by takový výzkum mohl ovlivnit morální status chimérických zvířat (kdy by se určité formy experimentů mohly stát neetickými a naopak by bylo etické je provádět na zvířatech s nižším morálním statusem) – tedy problémy, které jsou sice ještě spekulativní, ale které by podle našeho názoru neměly být bez dalšího odmítány. I kdyby dohled etických komisí tyto obavy v zásadě vyřešil (a legislativní reforma by tak byla zbytečná), nemohou tyto komise tuto funkci účinně plnit, dokud nebudou vyřešeny trvající filozofické otázky ohledně morálního statusu chimérických zvířat a stanoveny určité obecné morální hranice výzkumu chimér s podílem lidských buněk.

ZÁVĚR

Vytváření chimérických embryí s podílem lidských buněk a živě narozených chimér by se mohlo ukázat jako nesmírně přínosný nástroj pro studium vývoje a nemocí, testování léčiv a vytváření tkání a orgánů pro transplantace. Ačkoli mnohé právní řády produkci některých druhů chimérických embryí přímo zakazují, jejich vytváření vpravením lidských kmenových buněk do zvířecích embryí se často ocitá v legislativní mezeře. Měli*y bychom tyto zákony přehodnotit, případně zavést alternativní formy regulace, které mohou zabránit neetickým typům výzkumu chimér. Neměli*y bychom ignorovat vážné etické obavy týkající se morálního statusu chimérických zvířat, ale ani zbytečně nebránit potenciálnímu přínosu v této oblasti výzkumu. Místo toho je potřeba vyřešit, jak nejlépe vyvážit dva klíčové cíle: usnadnění etického výzkumu chimér s podílem lidských buněk a zabránění neetickým pokusům na chimérách s nejistou – ale potenciálně značnou – úrovní morálního statusu.

PODĚKOVÁNÍ

JS vyjadřuje poděkování za podporu grantu Wellcome Trust 203132/Z/16/Z. JK a JS také oceňují poskytnutou vládní podporu Victorian State Government prostřednictvím programu Operational Infrastructure Support Program.

Přeložila: Daniela Vránová 

Původně publikováno v Journal of Law and the Biosciences, 2019, 6(1), 37–50.

Copyright © Autoři 2019. Publikovalo nakladatelství Oxford University Press zastupující Duke University School of Law, Harvard Law School, Oxford University Press a Stanford Law School.

Toto je článek s Otevřeným přístupem a je reprodukován v souladu s licencí Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené použití, distribuci a reprodukci v jakémkoli médiu, za předpokladu, že původní zdroj textu je řádně uveden.