Editorial

Netopýří Crew (anto_nie, Edith Jeřábková, Denisa Langrová, Ruta Putramentainte a Alex Sihelsk*)

Antologie Liminální zvíře: Zdivočelá blízkost vznikla mezi lety 2023 a 2024 v návaznosti na sympozium Les: Více-než-lidská zvědavost (2023) pořádané spolkem Are a Společenstvím pro pěstování, teorii a umění – Les. Sborník textů koncipujeme jako sondu do oblasti současného přemýšlení nad vztahem lidí a mimolidských zvířat a vydáváme jej jako postupně se rozšiřující online publikaci. V překladech textů z angličtiny jsme v rámci snahy o genderově neutrální jazyk a také z respektu k nebinárnímu a kvír autorstvu zvolily*i cestu psaní genderovaných koncovek s hvězdičkou. 

Liminalitu ve vztahu k budoucnosti zvířat, na kterou se v této knize ptáme, vnímáme v rozšířeném smyslu slova jako rozhraní, přechodový stav, neostrý práh mezi druhy; jednotlivcem a druhem; více-než-lidským zvířetem a člověkem a jejich dnem a nocí; časem, v němž žijí; městem a krajinou; domestikací a divokostí; mytologií a realitou; mozkem a neuronovou sítí; logickou inteligencí a smyslovým vnímáním; vědomím více-než-lidských zvířat a umělé inteligence; normativitou a kvírem. Lavírování na tomto rozhraní nám snad pomůže uvidět a odstranit mnohá zkreslení a přiblížit se k nebinárnímu vztahu člověka a více-než-lidské bytosti.

Sborník shromažďuje texty o lidské a více-než-lidské blízkosti a o tom, co všechno tato blízkost může znamenat a přinášet. Liminální zvířata, kterými mohou být i lidé (termín má koneckonců antropologické pozadí), nám ukazují, jak nefunkční jsou hranice, kterými lidé rozdělili svět, a které dokazují slabiny jeho modernistické a antropocentrické koncepce. Ale i sledování přesnějšího vymezení pojmu liminálního zvířete, které ne/dobrovolně žije na pomezí domestikace a divokosti a využívá výhod blízkosti člověka, může být v mnoha ohledech užitečné pro hledání možností sblížení člověka s více-než-lidským světem. V antropocénu, kdy lidstvo ovlivňuje snad všechny procesy na zemi (a některé i mimo naši planetu) už můžeme téměř s jistotou popřít existenci tzv. divokých zvířat. Do kategorie liminálních zvířat tedy spadají téměř všechna zvířata na zemi. Přesto nám tento pojem může pomoci pochopit složité vztahy lidských a více-než-lidských bytostí a prostoru, času a nakonec i kultury, ve kterých se potkávají.

Liminalitu více-než-lidských organismů autorstvo zkoumá na pomezí vědních oborů, uměleckých přístupů a fiktivních světů. Michael A. Huffman & Colin A. Chapman pokládají v článku z roku 2018, kterým naši antologii otvíráme, otázku „Proč si chceme myslet, že jsou lidé jiní?“, která se jako leitmotiv proplétá celou knihou. Jeff Sebo v části svého článku z roku 2022 „Animal“ představuje základní vhled do příliš těsných kategorií domestikovaných a divokých mimolidských zvířat a hned po něm vysvětluje liminální prostor jako sdílené ‚pomezí‘ pro lidské i zvířecí spoluobyvatele Philip Howell  ve studii „Problém s liminálními zvířaty neboli liminanimály“. Princip liminality v ní dovádí až k tvrzení, že když se jednotlivci a skupiny různých druhů liminanimálů setkají, mohou jejich společné zdroje útlaku vyvolat mezidruhový vzdor.  Liminalitu ve vztahu ke kvírnes rozebírá ve svém textu „Kvír liminální zvířata“ Sacha Coward na příkladu mytologické postavy mořské panny. Richie Nimmo se v eseji  „Zpoza horizontu: Zvířecí jinakost a liminální intimita za hranicemi antropomorfního objetí“ zabývá vztahem blízkosti a nezávislosti mezi lidmi a mimolidskými zvířaty a So Sinopoulos-Lloyd se v  autoetnografické intimní studii „Spirituální ekologie pastýře“ věnuje kořenům vzájemné domestikace ovce a člověka. Intimitou a pochopením mezi lidmi a mimolidskými aktéry a mizením zvukové krajiny vyhynulých organismů se  zabývají ve svých uměleckých textech básnířstvo CAConrad (básně ze sbírky „Amanda Paradise: Vzkřísit vymřelé vibrace“). Autorka sci-fi spekulativní fikce Ama Josephine Budge („Doma v jiných kůžích, v jiných formacích mého těla“) rozšiřuje oblast více-než-lidské intimity, tělesnosti a kvíru i o tzv. neživý svět. 

V antologii představujeme také několik případových studií zaměřujících se na takzvaná problémová zvířata: esej „Globální holub“ Colina Jerolmacka na příkladu vztahu holubů a člověka nastiňuje cestu k tomu, jak se naučit oceňovat „znečištěnou“ biodiverzitu hybridní krajiny a odmítat druhismus (s. 237).  A Tristan Donovan v článku „Divoká města: Dobrodružství se zvířaty v městské džungli“ zase na příkladech tzv. „velké berlínské pětky“ - tedy pěti kontroverzních zvířecích potížistů terorizujících urbanizovanou krajinu - humorně komentuje  vynalézavost a kognitivní schopnosti mimolidských zvířat v kontextu antropocénu. Jiný pohled na více-než-lidské aktéry ve vztahu k architektuře a urbanismu nabízí esej „Architektura zvířat: Zvířata, budovy a my“ Paula Dobraszczyka, který nám ukazuje, že „otevřít prostor pro zvířata v architektuře znamená si v prvé řadě uvědomit, jak je mimolidský život již dávno součástí našich staveb i představ“. V článku  „Nastal čas přehodnotit zákon o chimérách s podílem lidských buněk?“ Julian J Koplin a Julian Savulescu na případové studii australských právních směrnic ilustrují postavení experimentů s chimérami s lidskými a mimolidskými buňkami jako liminální šedou zónu práva. 

Umělecký komentář k jednotlivým příspěvkům v průběhu vzniku sborníku kreslil*a Alex Sihelsk*.

Děkujeme překladatelům Nathanu Fieldsovi, Tomáši Pivodovi, Daniele Vránové za pečlivé a citlivé překlady, zvláště když si uvědomíme, jak je oblast lidsko-zvířecích vztahů v českém prostředí nerozvinutá a neposkytuje ustálenou jazykovou terminologii.

Děkujeme také Karolíně Mikeskové za spolupráci na získávání licencí k textům a další podpoře.