I. Proč si chceme myslet, že jsou lidé jiní?

Lidé mají sklon zařazovat věci do kategorií (např. dobré vs. špatné, plné vs. prázdné, černé vs. bílé), což může přímo formovat, jak nahlížíme na svět. Jelikož kategorizace formuje takto naše jednání, je důležité posuzovat platnost kategorií, jejich odlišnost a míru, do jaké jedna kategorie přechází v druhou. Jednou z kategorizací, která po staletí zaměstnává vědce, je kategorizace lidí versus mimolidských zvířat. Lidi stavíme často na piedestal jako jedinečné a nadřazené všem ostatním zvířatům: jako jediné svého druhu a nepodobné žádnému jinému zvířeti. René Descartes například v 17. století konstatoval, že pouze lidé jsou bytosti rozumu, spojené s Boží myslí, zatímco zvířata jsou pouhé stroje z masa. Jeho následovník Nicolas Malebranche k tomu navíc prohlásil, že zvířata „jedí bez potěšení, pláčou bez bolesti, rostou, aniž by to věděla: po ničem netouží, ničeho se nebojí, nic neznají“. Descartovy a Malebrancheovy výroky nám dnes mohou připadat extrémní a chybné (Call, 2006), ale jasně odrážejí sklon vnímat zvířata a lidi jako navzájem velmi odlišné, a lidi jako zvířatům nadřazené.

 Pohled na lidi a zvířata se od 17. století změnil (Fuentes,2018; Marks, 2016; Van Schaik, 2016), je tedy třeba tyto kategorie přehodnotit. V průběhu času se dramaticky proměnily i jiné kategorizace, což mělo velmi pozitivní dopad na lidskou společnost. Když byla sepsána americká Deklarace nezávislosti a ústava, „pouze bělošští a mužští vlastníci nemovitostí [byli] považováni za dostatečně obdařené, aby mohli být zahrnuti do kategorie osoby“ (US 1776). Taková definice osoby dnes již neplatí. Dnes naopak vyvolává velký akademický zájem otázka, zda lze přiřknout kategorii osoby lidoopům (Kurki a Pietrzykowski, 2017; Shyam, 2015; Wise, 2014).

 Druhým důvodem pro přehodnocení odlišnosti mezi člověkem a zvířetem je skutečnost, že mnohá naše předchozí kritéria pro lidskou jedinečnost se ukázala jako chybná. Thomas Carlyle (1833) prohlásil: „Člověk je zvíře používající nástroje. Bez nástrojů není ničím, s nástroji je vším.“ (Carlyle, 1833). Tato Carlylova definice „člověka jakožto výrobce nástrojů“ byla do značné míry považována za pravdivou až do 60. let 20. století, kdy ji zneplatnila Jane Goodall, když pozorovala šimpanze (Pan troglodytes), jak používají nástroje k vybírání termitů z jejich mohyl (s pomocí propagace National Geographic). Došlo k tomu tedy až po více než sto letech (Goodall, 1986; Goodall, 1964). Již před zjištěními Jane Goodall existovalo mnoho důkazů, že je tato definice chybná, byly ale převážně ignorovány.  V roce 1925 například zveřejnil Köhler sérii jednoduchých experimentů, které jasně prokázaly, že šimpanzi umí používat nástroje, a dokonce při jejich používání spolupracovat, když chtějí získat jídlo. Aby na jídlo, zavěšené vysoko nad jejich hlavami, dosáhli, poskládali šimpanzi na sebe krabice a použili klacky (dokonce přikládali i dva klacky k sobě). V současnosti se již prokázalo, že běžně užívá nástroje několik druhů primátů, přičemž některé z nich tuto kulturu provozují již po stovky generací (Haslam et al., 2017).

 Dnes víme, že nástroje používá i mnoho druhů neprimátů, například sloni (Hart a Hart, 1994), kaledonské vrány (van Casteren, 2017), afričtí šedí papoušci (Pepperberg, 2004), mořské vydry (Hall a Schaller, 1964; Fujii a kol.,2014), hlodavci (Nagano a Aoyama, 2017), chobotnice (Finn a kol., 2009) a některé ryby (Bernardi, 2012).

 Podobné neúspěšné definiční kritérium předložil v roce 1891 Sir William Osler, který prohlásil: „Touha užívat léky je snad největším rysem, který odlišuje člověka od ostatních živočichů.“ Následná rozsáhlá dokumentace užívání léčivých rostlin šimpanzi (obr. 1) a dalšími primáty otevřela stavidla pro výzkum v této oblasti (Huffman, 1997; Huffman, 2007), což vedlo ke zveřejnění příkladů užívání léčivých rostlin nejen u dalších savců (např. slonů, medvědů, cibetek, mývalů coati, dikobrazů), ale i u ptáků (např. u hus sněžních, pěnkav, dravců) a hmyzu (např. u čmeláků, mravenců, motýlů) (Engel, 2002;Huffman, 2007).

 V roce 2014 vyslovil Chu domněnku, že lidé jsou jedineční ve své schopnosti stavět složité konstrukce. Od té doby se k němu připojila řada autorů (Fuentes, 2017; Marks, 2015), a to navzdory důkazům o složitých obytných konstrukcích živočichů, jako jsou bobři (Castor canadensis), ptáci, včely a vosy (Doucet a kol., 1994; Hansell, 2000; Hepburn a kol., 2016). Termití mohyly jsou pozoruhodné stavby se speciálně vybudovanými částmi k různým účelům, s důmyslnými prvky pro odvod vody a chlazení haldy, a dokonce i zahradami pro pěstování hub, jakožto zdroje potravy a léků (Darlington, 1985; Korb, 2003; Korb, 2010).

 Tato a mnohá další podobná tvrzení o domnělých vymezovacích rozdílech mezi lidmi a zvířaty se v průběhu let 1833-2014 ukázala jako mylná. Přesto stále přetrvává touha vnímat lidi jako jedinečné. Jde o oprávněné vědecké tvrzení? Jednou z charakteristických vlastností vědy je testování hypotéz (Cartmill, 1990; Popper, 1968). Pokud jsou předpoklady o lidské unikátnosti na základě jednoho zdánlivě jedinečného rysu za druhým opakovaně odhalovány jako chybné, neznamená to, že je chybná hypotéza sama? Můžeme hypotézu samozřejmě neustále oživovat novými rysy, které jsme doposud nebrali v úvahu, ale k čemu to vede?

 Evoluční teorie je široce přijímaným vysvětlením rozmanitosti života na planetě. Pokud by jedinečnost měla znamenat, že lidé jsou jediní svého druhu, nepodobní ničemu jinému, bylo by to v rozporu s evolucí.

Reference

Bernardi, G. (2012) The use of tools by wrasses (Labridae). Coral Reefs, 31, 39.

Call, J. (2006) Descartes' two errors: Reason and reflection in the great apes. In Rational animals? (S. Hurley & M. Nudds, Eds.). Oxford: Oxford University Press.

Carlyle, T. (1833) Sartor resartus (meaning 'the tailor re-tailored'). Fraser's Magazine.

Cartmill, M. (1990) Human uniqueness and theoretical content in paleoanthropology. International Journal of Primatology, 11, 173-192.

Cheng CJ Chu, Ping F Chien, Chou P Hung (2014) Tuning dissimilarity explains short distance decline of spontaneous spike correlation in macaque V1. Vision Research, 96, 113-132.
Darlington, J. P. (1985) The structure of mature mounds of the termite Macrotermes michaelseni in Kenya. International Journal of Tropical Insect Science, 6, 149-156.

Doucet, C. M., Adams, I. T. & Fryxell, J. M. (1994) Beaver dam and cache composition: Are woody species used differently? Ecoscience, 1, 268-270.

Engel, C. (2002) Wild health. Boston: Houghton Mifflin.

Finn, J. K., Tregenza, T. & Norman, M. D. (2009) Defensive tool use in a coconut-carrying octopus. Current Biology, 19, R1069-R1070.

Fuentes, A. (2017) Human niche, human behaviour, human nature. Interface Focus, 7, 20160136.

Fuentes, A. (2018) How humans and apes are different, and why it matters. Journal of Anthropological Research, 74, 151-167.

Fujii, J. A., Ralls, K. & Tinker, M. T. (2014) Ecological drivers of variation in tool-use frequency across sea otter populations. Behavioral Ecology, 26, 519-526.

Goodall, J. (1964) Tool-using and aimed throwing in a community of free-living chimpanzees. Nature, 201, 1264.

Goodall, J. (1986) The chimpanzees of Gombe: Patterns of behaviour. London: Harvard University Press.

Hall, K. & Schaller, G. B. (1964) Tool-using behavior of the California sea otter. Journal of Mammalogy, 45, 287-298.

Hansell, M. (2000) Bird nests and construction behaviour. Cambridge University Press.

Hart, B. L. & Hart, L. A. (1994) Fly switching by Asian elephants: Tool use to control parasites. Animal Behaviour, 48, 35-45.

Haslam, M., Hernandez-Aguilar, R. A., Proffitt, T., Arroyo, A., Falótico, T., Fragaszy, D., Gumert, M., Harris, J. W., Huffman, M. A. & Kalan, A. K. (2017) Primate archaeology evolves. Nature Ecology & Evolution, 1, 1431.

Hepburn, H., Pirk, C. & Duangphakdee, O. (2016) Honeybee nests. Springer.

Huffman, M. A. (1997) Current evidence for self-medication in primates: A multidisciplinary perspective. Yearbook of Physical Anthropology, 40, 171-200.

Huffman, M. A. (2007) Primate self-medication. In Primates in perspective (C. J. Campbell, A. Fuentes, K. C. MacKinnon, M. Panger & S. K. Bearder, Eds.), pp. 677-690. Oxford: Oxford University Press.

Huffman, M. A., Gotoh, S., Turner, L. A., Hamai, M. & Yoshida, K. (1997) Seasonal trends in intestinal nematode infection and medicinal plant use among chimpanzees in the Mahale Mountains, Tanzania. Primates, 38, 111-125.

Köhler, W. (1925) The mentality of apes (translated from the second revised edition by E. Winter). London: Kegan Paul, Trench, Trubner.

Korb, J. (2003) Thermoregulation and ventilation of termite mounds. Naturwissenschaften, 90, 212-219.

Korb, J. (2010) Termite mound architecture, from function to construction. Biology of termites: A modern synthesis, pp. 349-373. Springer.

Kurki, V. A. & Pietrzykowski, T. (2017) Legal personhood: Animals, artificial intelligence and the unborn. Springer.

Marks, J. (2015) Tales of the ex-apes: How we think about human evolution. University of California Press.

Marks, J. (2016) Tales of the ex-apes. General Anthropology, 23, 1-7.

Nagano, A. & Aoyama, K. (2017) Tool-use by rats (Rattus norvegicus): Tool-choice based on tool features. Animal Cognition, 20, 199-213.

Osler, W. (1891) Recent Advances in Medicine. Science 17: 170–171.

Pepperberg, I. M. (2004) “Insightful” string-pulling in Grey parrots (Psittacus erithacus) is affected by vocal competence. Animal Cognition, 7, 263-266.

Popper, K. R. (1968) Conjectures and refutations: The growth of scientific knowledge. New York: Harper & Row.

Shyam, G. (2015) The legal status of animals: The world rethinks its position. Alternative Law Journal, 40, 266-270.

van Casteren, A. (2017) Tool use: Crows craft the right tool for the job. Current Biology, 27, R1314- R1316.

Van Schaik, C. P. (2016) The primate origins of human nature. New York: John Wiley & Sons, Inc.

Wise, S. (2014) Rattling the cage: Toward legal rights for animals. Da Capo Press.

 

Přeložil: Tomáš Pivoda

Tento článek vyšel v odborném časopise Animal Sentience, který se zabývá kognicí a cítěním zvířat. Byl zveřejněn jako volně přístupný, zdarma pro všechny, organizací WellBeing International a uložen v WBI Studies Repository. DOI: 10.51291/2377-7478.1358

Původně publikováno v Animal Sentience 23(1), 2018.

CC BY 4.0 DEED Attribution 4.0 International