Skupina Pastvina (anto_nie, Edith Jeřábková, Denisa Langrová, Ruta Putramentainte, Alex Sihelsk* a Kateřina Žák Konvalinová)
Druhý díl antologie Liminální zvíře s názvem Pastevecký soumrak připravila skupina Pastvina. Vznikl v rámci projektu Pastoral Twilight: Iniciativy pro venkovské kultury. Skupina Pastvina zkoumá podoby současného pastevectví v Čechách a východní Evropě. Chce zprostředkovat odkaz pasteveckých kultur pro současné kultury a umění a ukázat příklad dlouhé odolnosti pasteveckých kultur vůči homogenizačním silám moderních režimů a států, které postupně zlikvidovaly nomádské evropské kultury. Antologie přináší dva různé pohledy na nomádské kultury Balkánu a jejich odkaz dnešku, dále osobní zkušenost pastýřky přežvýkanou do veršů a zprávu o komplikovaném a politizovaném vztahu lidí k medvědům, zdánlivým nepřátelům stád a pastevectva. Děje se odehrávají v liminálním prostředí hor a jejich úpatí.
Pastviny a poezie patří k sobě odedávna. Některé verše na nich vznikají a jsou odnášeny větrem, zachyceny ve vřesovištích nebo porostech yzopu a jiné jsou zaznamenány do deníků a nabídnuty lidem ve sbírkách veršů. Lenka Chýle se stala pastýřkou téměř ze dne na den v rámci letní brigády na Lounsku. Kopce českého středohoří Raná a Oblík, kde od dubna do srpna pásla velké stádo ovcí a koz, se jí staly jedněmi z mnoha živých, neživých a mytologických bytostí, které ji provázely samotou a prací nabitých dní pastevkyně. Autorka s poctivostí, chutí a syrovostí zaznamenává vše, co neuniká její pozornosti a týká se to adaptace na její novou profesi, přítomnosti jí svěřených zvířat, prostředí pastvin, pohoří, vesnice a různých proměňujících se stavů a vjemů od dechu, kroku, tepu, zvuků, slyšin, povelů, ticha, zoufalství, úlevy, sexu, smrti, rozkoše, prázdna, napojení se, odpojení se, přináležení i loučení. Tento koktejl přechodu k cyklickému prožívání světa je ve sbírce strukturován lineárně v čase a dává nahlédnout do osobních prožitků pastýřky, které jsou zároveň známé ostatním pastevcům a pastevkyním různých dob. Hora Raná se Lence Chýle postupně stává blízkou bytostí, tak jako se jí v knize Anima: Divoká pastorála stává hora Pirin spisovatelce Kapce Kassabové.
Anima je zaklínáním moderního věku a znovuprožíváním sounáležitosti lidských a více-než-lidských, polodomestikových a divokých zvířat a celého horského ekosystému, obývaného ještě před stoletím zbytky nomádských kultur Karakačanů, Pomáků, Vlachů, Juruků a jiných. Dokumentární román s vícedruhovou vztahovou zápletkou Kapky Kassabové nás vrhá zpět do míst starých pasteveckých kultur a původních druhů ovcí, koz, psů a koní, které se po devastujícím zásahu socialistického znárodňování a porevoluční kapitalistické privatizace zachovaly v jednotlivých kusech s posledními nepolapenými pastevci v horách. Několik nadšenců uhranutých těmito zvířaty je vrací zpátky jejich biotopu a polodivokému životu s lidmi v horách. Anima není jen zvíře, ale zpřítomnění všech, jejichž trasy v různých časech křižovaly Rodopské pohoří. Nahoře v horách přežívá předmoderní duch a lidsko-zvířecí závislost, které nelze sloučit se současnou postprůmyslovou černou dírou nížin a velkoměst. Kdo opravdu žije nahoře neumí žít dole a naopak. Jak píše Kassabova: „To je výsledek industrializace, hybridizace, sedentarizace, homogenizace a nakonec globalizace. Ti, kdo bojují na rozhraní vyhynutí, aby zachránili naše nejstarší zvířata, jsou podřadná třída, bezejmenní divoši, které zahlédneme v dálce obklopené psy a ovcemi, nebo jsou to kozy?“ (s. 274).
Kultuře Karakačanů věnovala svůj výzkum také antropoložka Gabriela Fatková, která se zaměřila nejen na jejich pastevecký způsob života, ale také na poezii a snahy zachytit jejich jazyk písemnou podobou, jak se o to snaží karakačanská básnířka Velička Chătová. Ukázka z textu Karakačani v Bulharsku - pastevecká historie, který popisuje v širších souvislostech život Karakačanů od nomádského až po vynuceně usedlý, je věnována jejich spojení se zvířaty, které bylo násilně přerušeno v 50. letech 20. století. Jejich zvířata byla povražděna nebo pokřížena s produktivními druhy. Karakačanské ovce, kozy, psi a koně jsou vysoce odolná zvířata uzpůsobená životu v horách, kde je limitovaná strava, složitý terén a výkyvy počasí. V tomto prostředí jiné moderní druhy zvířat nemají šanci přežít. Text popisuje historii Karakačanů a geografické území jejich působnosti rozprostřené mezi Bulharskem, Řeckem a Tureckem. Překračování hranic v rámci transhumance bylo běžnou praktikou této lidsko-zvířecí kultury, která se bránila polapení státní mocí, která ji nejprve zatlačila hluboko do hor a později stáhla a usadila v podhůří. Text nechává nahlédnout do způsobu jejich života se zvířaty.
Jak medvědi domestikují lidi Kristíny Jamrichové znamená v překladu, jak politická moc domestikuje, manipuluje lidi skrze medvědy. Autorka představuje nebezpečný a sílící protipól environmentálně citlivým politikám, které vnímají predátory – vlky a medvědy – jako nedílnou součást celého ekosystému horských oblastí. Pastevectvo s nimi vždy muselo umět žít a zabezpečovat svá stáda pomocí psů. Jamrichová nám naopak představuje, jak si tyto přirozené predátory přivlastňuje nacionalistický populismus jako zbraň a nástroj - medvědy Slovenská národní strana, vlky Alternativa pro Německo. Autorka se v textu ptá odkud se bere tak minimální prostor pro imaginaci jiných medvědích politik? Proč se management medvěda skloňuje téměř výhradně v režimu „nekro“ místo „bio“?
Antologie Pastevecký soumrak zavádí čtenářstvo do prostředí hor a na úpatí, kde se setkávají dva vytrvale různé režimy žití – přírodní a kulturní, cyklický a lineární, analogový a digitální atd. Liminálními bytostmi těchto prostorů nejsou jen více-než-lidská zvířata, ale také pastevci a pastevkyně, ochranářské, myslivecké, těžařské, turistické, developerské a další skupiny protichůdných zájmů. Je to frontová linie, která podléhá neustálým tlakům postupující kolonizace přírody. Historie pastevectví je ilustrací jak resilience tak jejího prolomení současným hltavým režimem. Pastevci a pastevkyně procházející těmito meziprostory jsou těmi liminály, na které přechází schopnost vnímat tento konflikt ve spojení bolesti i opojení.