Tvorba Michaela Kleineho rekontextualizuje umělecké a historické objekty tím, že jemně narušuje architektonické prostředí, v němž se objevují. Jeho práce rozostřuje obvyklé hranice mezi současným a historickým uměním, veřejným prostorem a divadlem a vytváří situace, které balancují mezi otevřeností pro diváka a promyšleně komponovanou soustavou podnětů. V díle Lesní chatka využívá architekturu, sochu a scénografii k proměně chatky na odlehlém místě v příběh o ústraní a intimitě. Jemné zásahy a pečlivě zhotovené skleněné prvky – zasazené jako okna – formují celkové naladění prostoru. Tyto sochařské objekty se setkávají s divákem o samotě, v soukromém prostoru, do nějž se vstupuje sám po otevření chatky klíčem.

Foto: Michael Kleine, Jan Kolský