Kurátorují: anto_nie, Edith Jeřábková, Denisa Langrová, Ruta Putramentaite, Alex Sihelsk*

Odchod člověka od zvířecího příbuzenstva je příkladnou ukázkou toho, jak redukuje své poznávací kapacity a jak sám (nejen) sebe uvězňuje do života v laboratoři kategorizovaného poznání. Držení zvířat~ v laboratořích různého typu bez vazeb k jejich přirozenému prostředí radikálně potlačuje jejich smyslové vjemy a snižuje či zcela eliminuje plasticitu mozku, ovlivňuje tak nejen kvalitu zvířecích životů, ale také kvalitu jejich vědeckého zkoumání. Lidská nadřazenost nad ostatními zvířaty se historicky odvozuje od jejich „menšího“ mozku či mozkových schopností a předpokladu omezeného smyslového života a kreativity. Přestože dodnes bylo sesbíráno nepřeberné množství důkazů o více-než-lidské inteligenci, pocit nadřazenosti u lidí přetrvává. 

Toto poměřování emocí a inteligence přitom již bylo mnohokrát zpochybněno, legendárně například ve stati Thomase Nagela z roku 1974 „What Is It Like to Be a Bat?“ (Jaké je to být netopýrem), v němž tento americký filozof dokazuje, že je mimo lidské poznání zjistit, jaké je to být netopýr, člověk může pouze vnímat, jaké je to být člověkem, který si představuje, že je netopýr. Pouze netopýr ví, jaké je být netopýrem. Giorgio Agamben v textu „Umwelt“ ((Stanford University Press, 2004)) interpretuje teorii Umweltu (osvětí) zakladatele ekologie a biosémiotiky Jakoba von Uexkülla: lidé si představují, že „vztahy, které má určitý živočišný subjekt k věcem ve svém okolí, se odehrávají ve stejném prostoru a ve stejném čase jako vztahy, které nás poutají k objektům v našem lidském světě. Tato iluze vychází z přesvědčení o jediném světě, v němž se nacházejí všechny živé bytosti. Uexküll ukazuje, že takový jednotný svět neexistuje, stejně jako neexistuje prostor a čas, které by byly pro všechny živé bytosti stejné.“ Inteligence druhů je tedy s Umweltem významně spojena, jejich prostředí a mentální a smyslové kapacity jsou definované významy nebo tzv. nositeli významů, souborem signifikantních prvků, které Umwelt daného organismu zahrnuje. Ovšem Umwelt neurčuje jen druhy, ale také jedince, profese apod. Les není stejným lesem pro veverku a člověka, dokonce je jiný pro člověka, který se v něm prochází, pro toho, kdo v něm těží stromy a toho, kdo v něm sbírá houby nebo o něm píše básně.  

Jak nám tyto oddělené Umwelty mohou pomoci? Ukazují na autonomii těchto osvětí, na neoddělitelnost velryby od jejího osvětí. Tam, kde se jednotlivá osvětí protínají, vznikají možnosti porozumění a komunikace. Proto není možné navázat skutečný vztah s velrybou mimo její osvětí. Kolik druhů musí být ještě prověřeno lidským soudcem vedle krkavcovitých, šimpanzů, goril, chobotnic, velryb, delfínů a dalších, abychom upustilx od lidské nadvlády a naši stávající environmentální krizi začalx řešit s jejich pomocí? Již nějakou dobu víme, že například gorily jsou jedinečné udržovatelky krajinných ekosystémů a pouze lidská ješitnost a hamižnost brání se tomuto řemeslu od nich naučit. 

Je však také nutné přemyslet, co je samotná inteligence. James Bridle upozorňuje, že inteligence není něco, co existuje, ale je to něco, co se „dělá“; že je aktivní, sdílená a rozšiřující se. Inteligence není něco, co existuje jen v hlavě – například, jak známo, chobotnice ji „dělá“ celým svým tělem. Inteligence je jedním z mnoha způsobů bytí ve světě: je jeho rozhraním; díky ní se svět projevuje. Přehodnocením toho, co inteligence je a jejích možných podob u různých forem života začneme odstraňovat některé bariéry a falešné hierarchie, které nás oddělují od jiných druhů a světa. 

Jestliže souhlasíme, že inteligence není výsadou lidí, pak je důležité inteligenci lidí a ostatních zvířat navzájem propojit. Umělá inteligence se vyvíjí ve stejných laboratořích jako je ta zvířecí testována, v úzkém propojení vědy se světem zisku a moci. Umělá inteligence je přitom neoddělitelnou součástí inteligence lidské a také ona nám může výrazně pomoci s řešením planetární krize. Pokud budeme věřit, že v nějaké budoucnosti nastane stádium superinteligence, kdy lidská inteligence ztratí svou dominanci, pak se chceme ptát, co se stane s inteligencí ostatních zvířat? Bude zahrnuta v superinteligenci a na základě čeho? Je možné přímo propojit umělou inteligenci s inteligencí ostatních zvířat nebo rostlin nebo jim musí lidská inteligence být limitovaným prostředníkem?

Rádx bychom společně na letošním sympoziu představilx rozvíjející se interdisciplinární obor neuroetiky v méně antropocentrickém světle v propojení s neuroetologií, zvířecími a genderovými studii, roboetikou a antidruhismem. Budeme se ptát na budoucnost zvířat na Zemi a naše postavení, práva na území a dobrý život v souvislosti s feministickou a queer etikou. 

Tato převážně lidská skupina je věnována intenzivnímu zvířecímu spolubytí po dobu sympozia, zkoumání zvířecích osobností a představování si toho, jaké je to být Skvrnou, Ponožkou, Bělkou, Kávou a Čajdou, Nenou a Savou, Čipsem a Lesanem, jaké to je být kozou, ovcí, psem, broukem, ptákem, člověkem a jaké je se osvobodit z druhových klecí a zvědomit subjektivitu vlastní i vnější. Nechceme ale přitom zapomínat na jiná zvířecí a mimozvířecí společenství, ta jsou a budou v našem vědomí i podvědomí stále přítomná.

V prvním bloku pozvaní hosté a hostky představí svůj příspěvek ve formátu odborné přednášky, moderované debaty, performance, workshopu, čtení, umění a dalších formátů. Ve druhém bloku se všichni společně zúčastníme facilitované trans-AI-zvířecí imaginace o budoucnosti zvířat. Tato multispektrální prognóza bude inspirací pro připravovanou antologii textů, která vyjde po sympoziu.

~ pojmem zvíře myslíme zvířata včetně lidí

Program

Pátek 28. 7.

17:00 - 20:00
Netopýří crew
Uvítání, návštěva lokací,
Objektové příbuzenství, workshop

Rozmluva, která vyzývá účastníky ke sdílení krátkých příběhů o (jejich) setkání s více-než-lidskými formami inteligence. Pomocí těchto příběhů se budeme ptát na to, jak měříme a uznáváme inteligenci, autonomii a subjektivitu jiných forem života. Spouštěčem pro tyto příběhy budou předměty (fyzické nebo jejich fotografie), které si účastníci přinesou s sebou na sympozium.

Sobota 29. 7.

08:45 - 10:30
Liv Bugge
Půda, fosilie, pes, workshop

Seznámení se s telepatickou komunikací s více-než-lidskými organismy. Liv Bugge čerpá z výzkumných praxí, které jsou alternativní k západní vědě, jako je mimosmyslové vnímání (tzv. jasnovidectví), komunikace se zvířaty, telepatie a mindfulness. Během workshopu zpochybníme antropocentrismus a hranice mezi člověkem a objektem, které v sobě nese naše kultura. Budeme rozděleni na 3 menší skupiny, z nichž každá bude komunikovat s jednou ne-lidskou entitou: půdou, fosilií, psem. 

Liv Bugge studovala na Národní akademii umění v Oslu a na Vyšším institutu výtvarných umění v Belgii. V roce 2019 dokončila doktorské studium na téma "The Other Wild: Touching Art as Confrontation" na Národní akademii umění v Oslu. Ve své práci zkoumá, jak jsou internalizovány mechanismy ve společnosti a jak přispívají k udržování normativních pojmů, například takových dichotomií, jako je život a neživot nebo člověk a příroda. Ve své praxi se Bugge opírá o queer a feministickou perspektivu.

10:45 – 11:45
Sacha Coward
Monstra ve skříni, přednáška + workshop

Sezení zkoumající mýtické bytosti a folklór z pohledu LGBTQ+ s možností vytvořit si vlastní krátký text.

Sacha Coward je LGBTQ+ historik, muzejní freelancer a designér únikových her. Již více než 10 let pracuje v muzeích po celém světě, kde si získal pověst tvůrce vzrušujících a pohlcujících zážitků. Je také vášnivým zastáncem rozmanitosti a inkluze v tomto odvětví. Coward v současné době pracuje na své první knize "Queer as Folklore", ve které zkoumá souvislosti mezi kvírnes, folklórem a mýty.

12:00 – 13:00
Marianna Szczygielska
Queer ekologie jako vícedruhové chápání světa, seminář

Jak souvisí velké environmentální krize, jako je vymírání druhů, změna klimatu nebo vyčerpání přírodních zdrojů s politikou tělesnosti, sexuality, genderu a rasy? Jakou roli hrají diskurzy o přírodě při utváření situačního a místně specifického chápání sexuality/genderu/rasy a jak k těmto otázkám přistupují feministické a queerakademičky? Co mohou tyto teoretické výpovědi nabídnout pro aktivismus v oblasti environmentální spravedlnosti?

Seminář, který vychází z těchto otázek, představuje oblast queer ekologie, která kombinuje ekokritiku a queer teorii, aby zdůraznila propojení mezi diskurzy o přírodě a politikou tělesnosti, sexuality, genderu a rasy. Budeme zkoumat myšlenku queer ekologie jako metody worldlingu (způsobu bytí ve světě), která má kořeny v umění a aktivismu a sahá od růžové po zelenou politiku. Seminář je koncipován jako interaktivní experiment koaličního myšlení.

Marianna Szczygielska je feministická historička vědy, která se specializuje na dějiny zoologických zahrad, ochranu přírody a veterinární expertízu ve střední a východní Evropě. Do úvah o vztazích mezi lidmi a zvířaty vnáší queer a dekoloniální přístupy. Szczygielska je mimo jiné autorkou několika článků v časopisech Historical Studies in Natural Sciences, Environmental Humanities, Centaurus - Journal of the European Society for the History of Science a Cultural Studies a spoluredaktorkou zvláštních čísel časopisu Angelaki: Journal of Theoretical Humanities a Catalyst: Feminism, Theory, Technoscience. Je přidruženou redaktorkou časopisu Humanimalia. Szczygielska v současné době pracuje v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a vyučuje na Bard College v Berlíně.

14:30 – 15:30
Tereza Vandrovcová
Jak UI mění náš vztah k mimo-lidským bytostem, přednáška

Umělá inteligence nám může pomoci nahlédnout do reality, kde lidé nejsou jedinými nositeli znalostí a tvořivosti a kde hodnota jiných entit není odvozena od jejich podobnosti s lidmi. Zároveň se však ukazuje, že umělá inteligence má tendenci recyklovat již existující hierarchické systémy a předsudky (například druhismus). S nástupem umělé inteligence vyvstává otázka, jak tato změna ovlivní náš vztah k mimo-lidským zvířatům.

Tereza Vandrovcová je aktivistka a socioložka. Vyučuje sociologii, sociální psychologii a studia zvířat na University of New York in Prague. Přednáší také o zvířecích studiích na Katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně. Je spoluzakladatelkou internetového veganského průvodce Soucitne.cz.

16:00 – 17:30
Budoucnost více-než-lidské inteligence, panelová diskuse

Více než lidská nebo kolektivní inteligence: jevy, při kterých spolupracuje velké množství nezávislých aktérů, aby vytvořili nepředvídatelné, nové a komplexní chování. Kolektivní inteligence se vyskytuje u střevních bakterií, slizových plísní, lidských infrastruktur, jako jsou města a sociální hnutí, online komunit a systémů umělé inteligence. Mohla by se však tato myšlenka nelidské kolektivní inteligence stát také něčím, co by mohlo přispět k etice budoucího vývoje umělé inteligence? A hlavně, jak takové otázky etiky člověka a robotiky ovlivňují svět přírody?  Zvířata se svými specifickou vnímavostí a vztahovými schopnostmi, dokáží vytvářet ne-lidsko- centrické formy významů ze svého přirozeného prostředí - někdy označované jako Umwelt - přispívají k takovým komplexním kolektivním inteligenčním působnostem mnoha různými způsoby. Jaký je potenciál těchto interakcí, když přemýšlíme o spravedlivějších a méně antropocentrických definicích inteligence, ve vztahu k přírodnímu světu a planetě? Jak může taková kolektivní inteligence přispět k novým tvůrčím formám?

Mezioborové panelové diskuze se zúčastní feministická historička Marianna Szczygielska, filozof a teoretický biolog Filip Jaroš a profesor a výzkumník v oblasti umělé inteligence Ivan Sekaj. Moderuje teoretička umění a kurátorka Hana Janečková.

Marianna Szczygielska je feministická historička vědy, která se specializuje na dějiny zoologických zahrad, ochranu přírody a veterinární expertízu ve střední a východní Evropě. Do úvah o vztazích mezi lidmi a zvířaty vnáší queer a dekoloniální přístupy. Marianna je mimo jiné autorkou několika článků v časopisech Historical Studies in Natural Sciences, Environmental Humanities, Centaurus - Journal of the European Society for the History of Science a Cultural Studies a spoluredaktorkou zvláštních čísel časopisu Angelaki: Journal of Theoretical Humanities a Catalyst: Feminism, Theory, Technoscience. Je přidruženou redaktorkou časopisu Humanimalia. Marianna v současné době pracuje v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a vyučuje na Bard College v Berlíně.

Filip Jaroš působí jako odborný asistent na Katedře filozofie a společenských věd Univerzity Hradce Králové. Jeho vědecké vzdělání se týká jak filozofie, tak teoretické biologie. Mezi jeho hlavní vědecké zájmy patří filozofie biologie, komunikace mezi lidmi a zvířaty a problematika antropologické odlišnosti. Je spolueditorem a autorem dvou knih o filosofické biologii a antropologii Adolfa Portmanna (Adolf Portmann: Myslitel sebevyjádření, nakl. F. Jaroš & J. Klouda, Springer 2021, v angličtině; Portmannova filosofická biologie a antropologie, Togga 2022, v češtině).

Ivan Sekaj je profesorem a vědeckým pracovníkem v oblasti kybernetiky a umělé inteligence (UI) na fakultě elektrotechniky a informačních technologií Slovenské technické univerzity. Jeho výzkum a výuka se zaměřují na bio-inspirované výpočetní metody v řízení a robotice. Zabývá se také otázkami souvisejícími s dopadem umělé inteligence na lidskou společnost. Zajímá se o umělou inteligenci, evoluční výpočty, neuronové sítě, řídicí techniku a biokybernetiku.

Hana Janečková (ona, oni) je teoretička a kurátorka. Její současný výzkum se zaměřuje na vztah mezi ekologií, feminismem a technologií. Dlouhodobě se zajímá o politiku péče a práce v digitálním prostředí a metody aktivismu a spolupráce v současném umění a institucionální praxi. Působí jako teoretička a historička současného umění na Akademii výtvarných umění v Praze, dříve pracovala na University of the Arts London a University of York ve Velké Británii a v galerii Display v Praze. V letech 2021-2022 působila jako Fulbright-Masarykova stipendistka v Centru pro ženy, umění a humanitní vědy Rutgersovy univerzity a Brooklynského muzea v USA.  Mezi její nedávné aktivity patří Cripping Curating, kapitola v knize Radicalising Care (Akademie umění, Vídeň), kniha a projekt Multilogues on the Now (Display, British Council, 2018-2021), Touch of the Animal (ArtMap, 2021, ed.) a antologie Diagnosis (Artalk Revue, 2018, ed.) Towards a Black Testimony (s Languid Hands, UK, 2021) a Wom*n-Rose-Song-Bone (2021). V roce 2024 bude kurátorkou projektu Evy Koťátkové na Benátském bienále.

18:00 - 18:15
Lawrence Lek
Theta, krátký film

Lek popisuje film Theta jako CGI road movie odehrávající se ve stejném sinofuturistickém filmovém světě, v jakém pracuje již půl desetiletí. Film se odehrává v opuštěném smart městě SimBeijing a sleduje policejní auto bez řidiče, které konverzuje s vlastním cloudovým vědomím a snaží se pochopit zdroj svého smutku, zatímco se řítí městem duchů, které je navzdory tomu, že je opuštěné, pod neustálým dohledem.

Lawrence Lek je filmař, hudebník a umělec, který spojuje různé přístupy - architekturu, hry, video, hudbu a fikci - do neustále se rozšiřujícího filmového vesmíru. V posledním desetiletí Lek začlenil vernakulární média své generace, jako jsou videohry a počítačově generovaná animace, do místně specifických instalací a digitálního prostředí. Jeho práce, v nichž se často objevují propojená vyprávění a opakující se postava poutníka, zkoumají mýtus technologického pokroku ve věku umělé inteligence a sociálních změn. Lek nedávno získal doktorát na Royal College of Art v Londýně. V posledních letech vystavoval sólově v Sadie Coles HQ, Londýn (2023); QUAD, Derby (2022-3); ZiWU The Bund, Šanghaj (2022); Centrum pro současné umění Praha (2019); HeK House of Electronic Arts, Basilej (2019); Urbane Künste Ruhr, Essen (2019); a umělecký prostor K11, Hongkong (2018).

18:15 - 19:00
anto_nie
všechno, co změníš, změní tebe, workshop

Vzduch je suchý, pod nohama nám praskají větvičky. Někdo nás pozoruje, pečlivě. Sleduje nás množství očí, nosů a tykadel. Slunce začíná pomalu zapadat, a tak se vydáváme do lesa, abychom zjistili*y, zda dokážeme splynout s krajinou a soustředit na ni svou pozornost. Protože když budeme pozorně naslouchat, možná uslyšíme i kořeny růst.

anto_nie je multidisciplinární umělkyně a facilitátorka s aktivistickým zázemím. Ve své praxi se zaměřuje na budování světa a zkoumání queer ekologických témat. Pracuje s bylinami a drby, s augmentovanou realitou a hrami, přičemž inspiraci čerpá z folkloru a půdy. Studuje na katedře experimentálních herních kultur na dieAngewandte, kde se ve své diplomové práci zaměřuje na queer slovanská monstra.

20:00 – 21:00
Hana Nováková
Člověk a had: blíženci, hadí kontemplace u kompostu s příběhy

Kdo je nejambivalentnější postava celého zoologického atlasu? Bez koho se neobejde většina stvořitelských mýtů, včetně biblického? Taková zvířata jsou na světě jen dvě: had a člověk. Do-had-ovat se můžeme o tom, co je hadovi člověk a obšírně probereme, jak zásadním zrcadlem a odrazovou deskou je had člověku. Hadí kontemplace bude probíhat u kompostu se společenstvím lidí a společenstvím
užovek.

Hana Nováková je režisérka, indoložka a etnozooložka. V doktorském výzkumu se zabývala střetem západního zoologického paradigmatu s animistickým vnímáním světa u kmenového obyvatelstva v Bengálsku. Vztahu člověka a ostatních zvířat a lidskému odcizení od zbytku přírody se věnuje i ve filmové, esejistické a kurátorské tvorbě. Pět let působila ve stálé redakci publicistického environmentálního pořadu České televize Občanské noviny. Spolupracuje s Biologickým centrem Akademie věd, časopisem A2 a etnobiologickým sborníkem Pandanus. Tlumočí z bengálštiny uprchlíkům z potápějícího se Bangladéše.

Neděle 30. 7.

10:00 - 13:00
Digestivní setkání, kolektivní imaginace o více-než-lidské budoucnosti a budoucnosti jiných-než-lidských zvířat

facilitují
Tereza Čajková & Noemi Purkrábková,
Kristýna Hrubánová & Jiří Sirůček

Digestivní setkání je prostorem pro zpracování témat a vjemů z prostředí sympozia a jejich začlenění do nového celku. Prostřednictvím individuálních i kolektivních zkušeností a reflexe budeme zkoumat, s jakými otázkami ze společného víkendu odcházíme a zda se tyto otázky liší od těch, které jsme si kladli*y na začátku. Společně se pak pokusíme propojit lidskou a nadlidskou inteligenci a hledat nepředstavitelné, nepojmenované.

Tereza Čajková se v rámci doktorského studia na University of British Columbia zabývá výzkumem dekoloniálních přístupů ke vzdělávání. Jako metodička vyvíjí experimentální programy zaměřené na aktivizaci učení prostřednictvím tělesného a smyslového prožitku a ve spolupráci s Institutem úzkosti rozvíjí program Školyrozpouštění, rozšiřování a propojování imaginace.

Noemi Purkrábková je teoretička, spisovatelka, kurátorka, DJka a spoluzakladatelka amorfního audiovizuálního kolektivu BCAA system. Je editorkou časopisu Art Antiques a přispěvatelkou řady dalších a také doktorandkou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Kristýna Hrubanová je členkou organizace NaZemi, věnuje se zejména vzdělávání a facilitaci skupinových procesů. Kromě toho se učí pečovat o ovocné stromy a hodně jezdí na kole.

Jiří Sirůček je doktorandem na Katedře filmových studií FF UK, kde také vyučuje. Jeho hlavním výzkumným zájmem je posthumanistická teorie médií a filozofie technologie. Je členem audiovizuálního kolektivu BCAA system a výzkumným pracovníkem Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi Display.

14:00 - 15:00
Dětská lesní skupina
Putování za duchy lesa, workshop, průvod a loučení se sebou navzájem i s lesem.